Jak jsem se stala mámou z gruntu...

Jmenuji se Veronika Gruntová a jsem opravdová máma z gruntu. Bydlím s manželem, dvěma dětmi a manželovými rodiči v domku na vesnici. Žijeme si ten náš venkovský život se všemi radostmi a někdy i starostmi, které k tomu patří.

V našem životě jsme se ve spoustě věcí vrátili k tradici a životu našich babiček, a to zcela přirozenou formou a bez systematického plánování. V mnohém čerpáme z toho, co nás naši prarodiče a rodiče naučili. Žijeme tak, abychom byli soběstační ve věcech, které si dokážeme sami vypěstovat na naší zahradě, ale i tím, že si řadu věcí umíme vyrobit nebo opravit sami. Tento životní styl je pro celou naši rodinu samozřejmostí a my jsme tak šťastní.

Ne vše co je zdravé, musí být nezdravě drahé.

Vařím z toho, co doma máme, a přesto zdravě a levně. Snažím se co nejvíce využívat potraviny sezónní a lokální. Netrávím tak u plotny zbytečně moc času a mohu ho věnovat dětem, rodině, jiným povinnostem nebo sama sobě.

Nemusím denně chodit nakupovat. Nejsme tak už otroky dnešní konzumní společnosti a žijeme si mnohem svobodněji než dřív.

Naše děti přirozeně vyrůstají v prostředí, kde se jim snažíme ukázat, že dobré vztahy s lidmi kolem nich a jistá vnitřní úcta k okolí, přírodě a práci ostatních, je cestou k lepšímu a hodnotnějšímu životu.

Ale vždy jsem to tak nevnímala...

Celé dětství jsem prožila na vesnici, z které je v dnešní době už satelit velkého města. Měli jsme pole a zahradu, na které jsme pěstovali kde co. Chovali jsme drůbež všeho druhu, králíky, prasata a několikrát dokonce býka a kozu. Jako malé dítě jsem to milovala, ale s příchodem puberty se to změnilo. Chodila jsem do školy ve městě, a tam jsem jako holka z vesnice byla terčem posměchu. Ještě jsem byla baculatá a jedničkářka, tak si to asi umíte představit…

Styděla jsem se za to, že jsem z vesnice a toužila žít vysněný městský život. Jako spoustu mladých lidí mě bavilo nakupování, práci na zahradě jsem nesnášela, teď už se tomu usmívám.

V druhém ročníku VŠ jsem poznala svého současného manžela, který žil na vesnici, kde jsem si postupně našla několik přátel. Takže když jsme časem stáli před otázkou, kde budeme bydlet, odpověď byla celkem jasná.

A tak začal můj život na vesnici znovu, ale jinde...

Výměnek po manželově babičce jsme si svépomocí opravili a ze mě se zase stala opět holka z vesnice, která se pořád hledala.

Velká změna přišla v době, kdy jsem byla těhotná a čekala naši první dceru Stellinku. Jako každá budoucí maminka jsem studovala všechny dostupné informace o porodu, výchově a příkrmech. A najednou mi to nějak docvaklo.

Vždyť já té naší malé princezně můžu dopřát to nejlepší a vypěstovat jí kvalitní zeleninu.

A tehdy možná spíš z dlouhé chvíle, jsem si zkusila zasadit pár prvních rostlinek. A začalo mě to náramně bavit. S vidinou toho, jak pro svou dceru dělám to nejlepší co mohu, jsem sázela, okopávala a nadšeně sklízela.

Mám v živé paměti, jak s obrovským břichem okopávám jahody, aby je pak Stellinka mohla papat v prvních příkrmech.

A tak jsem se postupně každou sezónu učila pěstovat další zeleninu, ovoce a pak i bylinky. Učila jsem se je zpracovat, a to jak čerstvé, tak i ve formě různých čalamád, marmelád, kompotů, čatní…

Spoustu věcí jsem znala z dětství, na další se zeptala, a tak jsem se rok co rok zdokonalovala.

Nakonec se bylinky staly moji další vášní, a to nejenom jejich použití v kuchyni, ale i v domácí lékárně. Postupně jsem k nim přidala i pečení kváskového chleba a výrobu domácích jogurtů a eko drogerie.

S radostí objevuji to, co naše babičky věděly a my to úspěšně zapomněli.

Navíc se k tomu všemu přidal další rozměr a to, že naše děti, rády na zahrádce pomáhá. Už od 2 let mají svou konvičku a chodí zalévat. Sejí se mnou semínka, osazují truhlíky a přirozeně tak poznávají, co obnáší to, že zeleninu máme. A není to pro ně jen položka v nákupním seznamu zabalená v igelitu.

Teď můžu s klidným srdcem říct, že jsem opravdu máma z vesnice a jsem za to ráda. Děti mohou svobodně běhat venku a já se o ně nemusím bát. Zvykla jsem si na to, že si tu každý vidí až do talíře, ale zase Vás tu každý pozdraví a pokud potřebujete i pomůže. Už bych ve městě žít nemohla.

Nakonec se k tomu všemu přidalo i to příjmení Gruntová a ze mě stala opravdová máma z gruntu, kruh se tak nějak uzavřel.

Děkuji, že jste dočetli až sem. A jako odměnu za přízeň, mám pro vás malý dárek.

e-book Zahradničíme na balkoně, terase i okenním parapetu

8 kroků jak si vypěstovat chutné plody i bez zahrady

Jsem autorkou eBooků Pěstujeme na balkoně  eBooku Pěstujeme na zahrádcePěstujeme bylinky prostředníctvím, kterých vás v několika základních krocích naučím:

  • Jak si vypěstovat chutnou zeleninu, ovoce a bylinky.
  • Naučím Vás vše od úplného začátku krok za krokem.
  • Ukážu Vám jak úspěšně pěstovat na záhonu i na omezeném prostoru jako je balkon.
  • Povím Vám jak záhon, balkon i truhlík využít celoročně aby úroda byla co největší.
  • Ukážu Vám jaké druhy zeleniny, ovoce a bylinek vybrat aby jste z jejich pěstování měli opravdu užitek.
  • Dozvíte se vše o výběru, výsadbě a péči o rostliny.
  • Naučím Vás zahradničit tak, aby jste z něj měli už jen radost.

Součástí e-booku Pěstujeme na balkoněe-booku Pěstujeme na zahrádce e-booku Pěstujeme bylinky je i podrobný návod na pěstování až 20 druhů ovoce,  zeleniny a bylinek, které si díky těmto eBookům, zvládnete sami na vypěstovat.

Obohatíte svůj jídelníček, ale i život.

A to jednak tím, že budete společně s rodinou zahradničit nebo truhlíkovat a trávit tak společně čas. Ukážete dětem, že nemusí být otrokem konzumní společnosti a Vy sami budete mít ze svých výpěstků a pokroků radost. Navíc budete jíst kvalitnější potraviny.

Předám Vám alespoň něco z toho, co naše babičky uměly a my to úspěšně zapomněli. A jako bonus - zahradničení a výroba čehokoli je výborný relax a balzám na duši a ušetříte tak i nemalé peníze.